Běžecká euforie

Běhání uvolňuje pozitivní energii – o této skutečnosti není třeba nikoho přesvědčovat, a už vůbec ne ty, pro které je jogging každodenní praktickou záležitostí. Tato úžasná námaha dokáže dělat zázraky. I když Vám celý den dal pořádně zabrat, odpolední běh způsobí, že se Vám vrátí nálada. Co to ale vlastně je tahle běžecká euforie?

Běžecká euforie – exotická nemoc?

Euforický stav je vlastně extrémní pocit radosti. Říci, že se jedná o uvolnění pozitivné energie, je pro popis euforie opravdu nedostatečné. Je zajímavé, že tento výjimečný stav má svou hormonální základnu. Objeví se tehdy, když organismus vyprodukuje nadměrné množství dopaminu a serotoninu – dvou chemických substancí, které jsou zodpovědné za dobrou náladu. Prodloužená euforie může být jedním ze znamení počínající psychické choroby. Ale o tuto euforii nám nejde. Psychický stav při běhání rozhodně nepatří mezi nemoci.

Máte pocit, že byste mohli hory přenášet? Ano, tohle je běžecká euforie!

Tento specifický stav dobré nálady a tendence pro překračování hranic vlastních možností souvisí s nadměrným uvolňováním endorfinů v organismu běžce. Poprvé se o něm mluvilo už v 70. letech, když začala narůstat popularita joggingu jako fyzické aktivity. Vědci z USA se rozhodli přijít na kloub tajemství zvaného „Runners High” – v dnešním jazyce známé právě jako běžecká euforie. Bohužel po dlouhou dobu byl výzkum prováděn na krysách a myších, které po výzkumu umíraly. Nyní výzkum pokračuje na lidech – běžcích dobrovolnících, u kterých se zjišťuje hladina hormonů v krvi. Všechny doposud získané výsledky potvrzují, že že čím delší aerobní námaha, tím vyšší je hladina endorfinů a také práh bolesti. Proto, když jste pod vlivem běžecké euforie, můžete běžet déle a rychleji. Pocit, že můžete hory přenášet, trvá!

Hodina biochemie – jak to funguje

Endorfinové šílenství by se nemohlo projevit, kdyby neexistovala řada činitelů, které ho vyvolávají. Zaprvé je třeba poznamenat, že běžecká euforie začíná většinou působit až při dlouhodobější fyzické námaze, což je asi po uplynulých 45 – 60 minutách od začátku tréninku. Právě tehdy náš organismus mění režim z aerobního dýchání na anaerobní a to znamená, že máme prostě deficit kyslíku. Přirozeným následkem je stres, na který organismus reaguje právě nadměrným uvolňováním endorfinů, které působí na receptory v našem mozku tak, že cítíme euforii podobnou těm, které se objevují ve stavech pod vlivem drog. Nicméně vědci nepřestávají bádat. Ve věci euforie se každých několik let ukazují nové velmi zajímavé teorie, které poukazují na různé příčiny tohoto stavu. Jedni ho vysvětlují jako reakci na skutečnost, že náš organismus je schopen zvládnout velké výzvy a uvolňování endorfinů by mělo působit jako placebo efekt. Jiní zase tvrdí, že běžeckou euforii způsobuje  fenyloetyloamin – substance příbuzná amfetaminu, kterou náš organismus přirozeně vyrábí.

Euforický stav běžce není prázdný název, který se dá použít pokaždé při dobrém rozpoložení při tréninku. Vědci nás přesvědčují, že i námaha kratší než 45 minut ovlivňuje hladinu endorfinů, ale není to měřitelné stejně, jako když uběhneme maratón. Teprve tehdy, když naše svaly spotřebují celý uložený glikogen, můžeme pocítit hormonální houpačku, kterou cítíme jako euforii. Ale pozor! Prý může způsobit závislost. Proto je lepší ji zažívat umírněně!